Rozdíl mezi diagnózou poruchy sexuální touhy a asexualitou spočívá především v tom, zda jedinec vnímá svůj stav jako problém, který mu způsobuje distres, nebo zda jej považuje za přirozenou součást své identity.
Porucha sexuální touhy
- Spadá pod diagnostické kategorie, např. v DSM-5:
- hypoaktivní porucha sexuální touhy u mužů: Charakterizovaná trvalým nebo opakujícím se snížením (nebo absencí) sexuálních myšlenek, fantazií a touhy, které způsobuje distres.
- porucha sexuálního zájmu/vzrušení u žen: Kombinuje nízkou sexuální touhu a potíže s fyziologickým vzrušením. Musí přetrvávat alespoň 6 měsíců a způsobovat distres.
- Pro diagnózu musí být přítomný významný distres
- Může mít různé biologické, psychologické nebo vztahové příčiny, například hormonální nerovnováhu, trauma, úzkost, depresi, stres, vedlejší účinky léků nebo nespokojenost ve vztahu.
- Často dochází ke změně oproti dřívějšímu stavu – jedinec dříve sexuální touhu měl, ale nyní ji postrádá.
- Lidé s touto diagnózou obvykle chtějí změnu, protože jim jejich nízká touha způsobuje frustraci.
Asexualita
- Asexualita není porucha, ale varianta sexuální orientace – označuje lidi, kteří přirozeně nemají sexuální touhu nebo zájem o sex.
- Asexuální lidé neprožívají distres kvůli absenci sexuální touhy – je to pro ně normální stav.
- Může být stabilní a celoživotní, bez ohledu na psychický stav nebo kontext.
- Existují různé formy asexuality – někteří lidé mohou za určitých podmínek pociťovat přitažlivost (např. demisexuálové, kteří ji cítí pouze při hlubokém citovém poutu).
- Asexualita nevyžaduje léčbu, protože sama o sobě nepředstavuje problém.
Jak rozhodnout mezi poruchou a přirozeným stavem?
- Je to pro člověka problém?
- Pokud osoba říká: „Nezajímá mě sex a necítím, že by mi něco chybělo,“ nejde o poruchu, ale o variaci sexuality.
- Pokud říká: „Chci mít větší touhu, ale nemám ji a vadí mi to,“ může jít o poruchu sexuální touhy.
- Existuje výrazná změna oproti dřívějšímu stavu?
- Pokud někdo dříve prožíval sexuální touhu a nyní ji náhle ztratil, je důležité hledat možné příčiny (psychické, hormonální, vztahové aj.).
- Pokud se sexuální touha nikdy neobjevila a člověk se s tím cítí v pořádku, může jít o asexualitu.
- Je přítomný distres?
- Pokud člověk trpí kvůli své nízké touze (např. kvůli vztahovým konfliktům, frustraci nebo pocitu, že s ním „něco není v pořádku“), může mít smysl zkoumat příčiny a případně zvolit terapii.
- Pokud žádný distres neprožívá, není důvod hledat „léčbu“.
- Jaké jsou vztahové souvislosti?
- Pokud je nízká touha problémem v partnerském vztahu (např. kvůli rozdílným potřebám partnerů), může být užitečné pracovat s párovou dynamikou a komunikací.
- Pokud je člověk spokojený i bez sexu a netrápí ho to, je to jeho přirozený stav.
Shrnutí
- Asexualita je přirozená variace sexuální orientace a není problémem, pokud to člověk tak nevnímá.
- Porucha sexuální touhy je diagnostikovatelná tehdy, pokud nízká sexuální touha způsobuje distres nebo narušuje život člověka.
- Klíčový faktor je subjektivní pohled dotyčného – cítí to jako problém, nebo jako součást své identity?